Vysychání betonů a anhydrytů: Realita versus očekávání investora!

V technických listech betonových i anhydritových potěrů se často dočtete: „Zraje 28 dnů“. Tento údaj je hluboce zakořeněný ve stavební praxi a bývá mylně vnímán jako hotová věc – že po 28 dnech je možné pokračovat s pokládkou podlahových vrstev. Jenže to je zásadní omyl.

Těchto 28 dní označuje dobu, za kterou potěr dosažené své konečné pevnosti – tedy mechanické vlastnosti, nikoli vyschnutí. Beton dokáže tuto pevnost vyzrát i pod vodou. Ale právě zbytková vlhkost je klíčová pro další kroky, jako je pokládka vinylu, dřeva, lepení podlahovin či dalších povrchových vrstev.

Jaká je realita na stavbě?

V ideálních laboratorních podmínkách – tedy:

teplota cca 20 °C,
relativní vlhkost vzduchu do 65 %,
správně namíchaný potěr,

bývá ve technických listech uvedeno, že doba vysychání běžné vrstvy potěru (cca 5 cm) je kolem dvou měsíců. Ale tyto ideální podmínky se na stavbě téměř nikdy nevyskytují. Co běžně vidíme?

Nižší teploty, v zimě klidně kolem 5–10 °C, často dokonce pod 0 °C.
Vysoká vzdušná vlhkost.
Nedostatečné větrání nebo vysoušení prostor.
A co je zásadní – nesprávný poměr vody při míchání, často z důvodu „lepšího lití“.

Ve výsledku pak:

2 měsíce schnutí jsou výjimkou.
3 až 4 měsíce jsou standard.
A více než půl roku není vůbec neobvyklé – zejména u litých betonů s vyšším podílem vody nebo s příměsemi, které zpomalují odpařování vlhkosti.

Normové hodnoty zbytkové vlhkosti

Je důležité zmínit konkrétní normové požadavky na zbytkovou vlhkost, které je třeba před pokládkou dodržet:

Tyto hodnoty se měří pomocí karbidové metody (CM), která zajišťuje přesný výsledek o zbytkové vlhkosti ve vrstvě potěru.

Betony – pevnost ano, ale často schnou dlouho

Moderní betony často obsahují různé příměsi pro zvýšení pevnosti nebo tekutosti směsi. Vysychání se však tímto výrazně zpomaluje. Z praxe víme, že:

např. lité betony typu Cemflow mají vysoký obsah vody a schnou extrémně pomalu,
přestože technické listy uvádějí 1–2 měsíce, v reálu je to 3–6 měsíců, a výjimkou nejsou ani případy přes 9 měsíců.

Řešením v těchto případech bývá aplikace polyuretanových nebo epoxidových parozábran, které umožní uzavřít zbytkovou vlhkost a pokračovat s pokládkou.

💡 Beton vlhkost toleruje – může být i trvale pod vodou. To však neznamená, že je vhodný k pokládce podlahové krytiny. Pokud není správně vyschlý, musí být před položením krytiny ošetřen odpovídající technologií.

Anhydrit – rychlejší, ale bez kompromisů

Anhydritové potěry mají pověst rychleji schnoucích směsí. Za ideálních podmínek (dobrá skladba, správná vlhkost a větrání) mohou být připraveny za 2–4 měsíce.

Ale zde neexistuje možnost „obejít“ zbytkovou vlhkost. Pokud zůstane vlhký:

začne povrch křehnout, drolit se a degradovat,
potěr může praskat, deformovat se nebo se vlnit,
v krajních případech je nutná celková sanace.

U anhydritu proto platí jediné: musí být dokonale vyschlý na normové hodnoty.

Plánované řešení místo čekání

V dnešní době je běžné, že se s parozábranami počítá již v projektu. U betonů se plánuje jejich uzavření po cca 4 týdnech, čímž se výrazně zkracuje doba výstavby a eliminuje nejistota spojená s přirozeným schnutím. Před uzavřením je samozřejmě nutné změřit aby hodnota vlhkosti byla již dostatečně nízká pro možné uzavření dle technického listu výrobce protivlhkostní uzávěry.

U nás tento přístup v mnoha případech může investorovi ušetřit nejen čas, ale i peníze. Můžete bydlet, nebo pronajímat byt plánovaně co nejdříve a nečekat několik měsíců na doschnutí podlahy.

Vytápěné potěry a nutnost tepelné zkoušky

U vytápěných potěrů – ať už betonových nebo anhydritových – je klíčové provést před pokládkou nejen měření vlhkosti, ale také tzv. tepelnou zkoušku, jak vyžadují platné normy (např. ČSN EN 1264-4). Tento krok je zásadní, a to bez ohledu na roční období – tedy i v létě, kdy se mnohým zdá zbytečné „topit“.

Jenže běžné teploty nestačí. Uvnitř potěru je obsažena krystalicky vázaná voda, která se neuvolní bez zvýšené teploty. Pokud se topení nespustí předem, potěr sice může „na papíře“ vykazovat odpovídající vlhkost, ale po spuštění systému v reálném provozu dojde k rozpouštění krystalů vody. Ta se znovu dostane do potěru a všechny další vrstvy – od stěrky po podlahovinu – budou ležet na znovu zvlhlém podkladu, což může mít závažné důsledky.

Proto je nutné:

provést spuštění topení (tzv. temperování) i uprostřed léta,
ohřát potěr na co nejvyšší teplotu dle topného protokolu (např. 45–55 °C),
nechat odpařit rozpuštěnou vodu ještě před aplikací stěrky či krytiny,
teprve poté měřit konečnou zbytkovou vlhkost.

To je jediná cesta, jak zajistit, že bude potěr opravdu připravený na pokládku podlahy bez rizika budoucích problémů, deformací, delaminace vrstev či výkvětů.

Shrnutí: co si z toho odnést

Zrání ≠ vysychání. 28 dní neznamená, že lze pokládat podlahu.
Reálné podmínky jsou vždy horší než ideální, proto je třeba s tím počítat v harmonogramu stavby.
Měření zbytkové vlhkosti je nezbytné před každou pokládkou.
U betonů lze vlhkost „uzavřít“, u anhydritu nikdy – ten musí vyschnout.
Plánování s odborníky a použití správných technologií může výrazně urychlit a zabezpečit průběh stavby.
U vytápěných potěrů vždy proveďte tepelnou zkoušku a dosušení topením na nejvyšší možnou teplotu

BLOG

30.4.2025

Průvodce výběrem podlahy pro Váš domov

Plánujete novou podlahu? Náš průvodce vám pomůže zvolit ten správný typ – vinyl, dřevo, laminát či koberec – podle místnosti i životního stylu.

11.5.2025